Kinští patří k nejrozvětvenějším a dlouhou dobu také patřili k nejvýznamnějším českým aristokratickým rodům. Kořeny rodu Vchynských (od 17. století Kinských) leží v severních Čechách v okolí Litoměřic na počátku 13. století.
Rodina Kinských se během staletí neustále větvila, z chlumecké větve se časem oddělila linie sloupská a z té později linie severomoravská, z choceňsko-budenické se odštípila nejdříve linie kostelecká, později horažďovická a moravsko-krumlovská a nakonec linie Lysá nad Labem - Benátky.
Nevelké panství Kostelec nad Orlicí  koupil v roce 1796  Josef 4. kníže Kinský od hrabat Cavriani. K panství, na jihu přiléhající k panství Choceň,  patřilo včetně Kostelce 15 obcí. Téhož roku kníže Josef připojil ke kosteleckému panství statek Borovnice s 9 obcemi, do té doby náležející k Chocni.

Josef Kinský

Když roku 1798 zemřel, panství zdědil  Ferdinand 5. kníže Kinský a po jeho smrti v roce 1812 přešlo panství na jeho druhorozeného syna,  hraběte Josefa (1806-1862), který nechal v letech 1829 – 1833 vystavět na návrh rodinného architekta Jindřicha Kocha nový empírový zámek. Zároveň se stavbou zámku byl založen anglický park.
Josef Kinský se v roce 1828 oženil s Marií, hraběnkou Černínovou z Chudenic. Narodilo se jim sedm dětí – čtyři synové a tři dcery.

16.jpgBedřich Kinský

Dědicem panství se po smrti prvorozeného Rudolfa stal Bedřich Karel (1834 -1899).  Bedřich Kinský byl pro město i pro celý region skutečnou osobností. Stal se prvním starostou Okresního zastupitelstva v Kostelci n. O. a tuto funkci vykonával deset let. Podporoval společenskou činnost ve městě, spoluzakládal i podporoval různé spolky.
Spolu s manželkou Žofií Mensdorff-Pouilly měl tři syny a čtyři dcery. Dva ze synů zemřeli ještě v dětském věku. Dědicem se stal nejmladší syn František Josef.

25.jpgFrantišek Josef

Rodinné panství převzal po smrti  svého otce v roce 1899 dědic František Josef (1879-1975). Byl znamenitým hospodářem, podporoval a organizoval kulturní život v Kostelci n. O. Svou osobností náležel mezi přední představitele české historické šlechty. V září 1938 byl mluvčím delegace české šlechty, která se před podpisem mnichovské dohody dostavila na Pražský hrad k prezidentu Edvardu Benešovi, aby vyjádřila svůj postoj k celistvosti Československé republiky.
V roce 1908 se oženil s Marií Pavlínou, hraběnkou Bellegarde. Spolu měli dceru a 4 syny.
Po převzetí zámku státem v roce 1949 byly rodině vyhrazeny k obývání dvě místnosti, ale i ty museli v roce 1951 opustit. Rodina získala azyl na faře v Kostelci nad Orlicí, kde žil František Josef Kinský, i po smrti ženy Pavly (+ 1953), až do roku 1975.

V Čechách zůstal po únorových událostech jako jediný z pěti dětí Františka Josefa Kinského syn Josef (1913-2011).

Josef Kinský a Bernadetta Kinská

Po studiích pracoval až do roku 1939 ve firmě  Schicht v Ústí nad Labem, poté v Praze a nakonec v roce 1946 odešel řídit rodinný podnik na výrobu zinkové běloby do Košece u Ilavy na Slovensku. Zde zůstal do 28. října 1949, kdy byl zatčen a obviněn ze sabotérství. Manželka Bernadetta, hraběnka Marveldt (zemř. 2016), se kterou se oženil v roce 1947, musela spolu s malým synem Františkem ihned opustit Slovensko. Mladší Antonín se narodil v roce 1955.
Josef Kinský byl odsouzen ke třem letům vězení nepodmíněně a k pokutě padesát tisíc korun. Po odvolání mu byl u Krajského soudu v Žilině snížen trest na dva roky. Většinu trestu si odseděl v ilavské věznici,  na poslední dva měsíce ho poslali do uranových dolů  v Jáchymově. V Jáchymově a později v Příbrami pracoval až do roku 1956. V tomto roce onemocněl již potřetí infekční žloutenkou a odešel do invalidního důchodu. Přivydělával si překlady odborných textů do němčiny, pracoval jako lakýrník. V roce 1967 založil pod hlavičkou družstva invalidů, tzv.

Družstevní služby, první marketingovou agenturu. V roce 1969 se začala o tuto činnost Josefa Kinského zajímat státní kontrola.  Ačkoliv nebylo zjištěno žádné pochybení, oddělení bylo přesto zrušeno a on propuštěn. Poslední zaměstnání si našel ve státní pojišťovně jako náborový pracovník, kde zůstal až do roku 1980.
V roce 1992 byl rodině Kinských rodový majetek v Kostelci nad Orlicí vrácen. Navzdory svému věku a nedostatku finančních prostředků se obnovy zdevastovaného majetku Josef Kinský ujal a podařilo se mu krásu této empírové budovy zcela obnovit. V roce 2004 předal rodinný majetek staršímu synovi, který se o rodinný majetek stará doposud. Josef Kinský zemřel v roce 2011. Jeho manželka, Bernadetta ho přežila o pět let. Zesnula v roce 2016.

2016_frantisek_kinsky_165.jpgFrantišek Kinský (*1947)

Vyrůstal v Praze. Během svého aktivního života vystřídal řadu zaměstnání, pracoval  jako projektant, asistent produkce a režie v České televizi a pak  na dlouhý čas zakotvil u reklamy, nejdříve jako vedoucí oddělení film, rozhlas, televize v reklamním podniku Merkur,  po revoluci jako kreativní ředitel v českých pobočkách nadnárodních reklamních agenturách Lintas a Ogilvy. V roce 2004 převzal správu restituovaného rodinného majetku v Kostelci nad Orlicí, kterou vykonává dosud. V roce 2010 byl zvolen do městského zastupitelstva v Kostelci, v roce 2012 do krajského zastupitelstva v Hradci Králové a v roce 2014 byl zvolen starostou města Kostelec nad Orlicí.

V roce 2014 převzal František Kinský cenu Torzo naděje. Tato cena, kterou uděluje Nadační fond angažovaných nestraníků ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, patří dle slov Františka Kinského nejen jemu, ale také jeho otci Josefovi a dědečkovi Františkovi.
Ceny jsou určeny vždy 7 osobnostem české veřejné scény, které svým životem a prací bojují za pravdu a právo, zasazují se o rozvoj demokracie a občanské společnosti a jsou rovněž příkladem a nadějí naší společnosti pro současnost i budoucnost. Udělované sošky jsou zmenšenými originály plastiky Olbrama Zoubka „Mukl – 3. v řadě“,  která je součástí Památníku obětem komunismu umístěného na pražském Újezdě.