Přírodně-krajinářský park při kosteleckém Novém zámkuje jediným parkem širšího regionu Orlických hor a Podorlicka, který je chráněn v kategorii přírodní rezervace a zároveň jedinou rezervací kosteleckého katastru. Je také jedinou rezervací bývalého okresu i východních Čech vyhlášenou původně k ochraně ptáků. Patří k nejstarším rezervacím Orlických hor a Podorlicka. Je příkladem chráněného území na okraji městské zástavby.
Byl založen na popud majitele bývalého kosteleckého panství (1812-62) a zakladatele hraběcí kostelecké větve Kinských Josefa Ervína hraběte Kinského během výstavby zámku v letech 1829-35. Plány na jeho založení se patrně nedochovaly, ale nověji byl v zámrském archivu nalezen fragment návrhu výsadby, který tvarově a částečně i kompozičně odpovídá prostoru mezi jižním křídlem zámku a alpinem (ČERMÁK 2008).Z existujících záznamů však vyplývá, že autorem základní kompozice i původní realizace parku byl stavitel Nového zámku a rodový architekt Kinských, vídeňský Heinrich(Jindřich) Koch (HIEKE 1984a, ČERMÁK 2008 aj.). Koch patrně stanovil i prostorové vazby parku v širším urbanistickém kontextu, a to na podobných principech, jaké byly použity u pražské zahrady Kinských, kterou ale navrhl jiný architekt (PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ a kol. 2004). Kostelecký park přestavuje již novodobější bohatý způsob anglické úpravy (HIEKE 1984a)a celý zámecký areál bývá srovnáván s takovými areály, jakými jsou u nás Kačina nebo Kynžvart. Do areálu byla od počátku začleněna i prostorná kuchyňská zahrada a poblíž ní byl podle návrhu E. Christena vystavěn komplex budov, tvořící hospodářský dvůr (ČERMÁK 2008).
Při založení parku byly citlivě využity vlastnosti zdejší přírody - údolní nivy a návrší 2 pravobřežních štěrkopískových říčních teras Divoké Orlice na podkladu křídových, místy vápnitých, usazenin (jílovců a slínovců) v nadmořské výšce 267-291 metrů. Na zdejších vápníkem a živinami bohatých těžších půdách typu kambizemních a typických pararendzin, které jsou vyvinuty především ve svahu pod alpinem, nivních půdách a ojediněle i pseudoglejích v údolní nivě, se dosud zachovaly přirozenější, floristicky bohaté, lesní i luční porosty (FALTYSOVÁ a kol. 2002, VOŠKERUŠOVÁ 2004, ANONYMUS 2010). Řeka původně meandrovala ve směru dnešního slepého ramene údolní částí parku až pod častolovický zámek. V roce 1677 ale zahradil ředitel častolovického panství mezi Kostelcem a Častolovicemi její tok tak důkladně, že si prorazila strží nové kratší koryto, kterým teče dosud. Připomínkou jejího původního koryta je dnešní slepé rameno (lokalita U Slepého ramene, Přelov) s tůněmi (ČAPEK 1932-52, VOŠKERUŠOVÁ 2005). Kolem slepého ramene, které je po většinu roku vyschlé, byly do zeleně parku zahrnuty sadovnicky upravené strukturované fragmenty lužních lesů (sv. Alno-Padion). Na bohatších půdách ve svahu pod zámkem se zachovaly zbytkysuťových porostů (sv. Tilio-Acerion- as. Aceri-Carpinetuma as. Lunario-Aceretum) až dubohabřin (sv. Carpinion, as. Melampyro nemorosi-Carpinetum) s hájovými druhy a původně snad i bučin (podsv.Fagenion). Stáří některých dubů (Quercussp. div.) převzatých do parkové úpravy z přirozenějších porostů se odhaduje až na 360 let (ANONYMUS 1992-3). Pod jedním z nich byly nalezeny mince - krejcary z roku 1812 (FALTYS 1985). Původně nivní, dnes zkulturnělé, louky se nacházejí ve směru k louce Stradina. Do lokality těchto luk bývá situována zaniklá středověká ves Stradynypřipomínaná již k roku 1352, kdy byla příslušenstvím kostelecké rychty (Musil in litt. 2005). Ves pravděpodobně zanikla již před rokem 1497, podle některých pramenů to bylo již za husitských válek (např. ROUBÍK 1959).
Kostelecký park je jedním z dendrologicky nejvýznamnějších parků východních Čech. Spolu s opočenským parkem je nejcennějším parkem našeho regionu. V průběhu dendrologického a floristického průzkumu tu bylo evidováno téměř 200 taxonů dřevin včetně jejich kultivarů (soupis významných a dalších dřevin parku). Nachází se tu řada významných starých stromů a dendrologických rarit. Ze sadovnického hlediska vyniká zejména vstupní rovinatá část parku, která je dosud charakterizována krásnými a tvarově i barevně harmonizujícími kompozičními celky dřevin. Neobyčejné byly i dálkové průhledy - hlavní osový průhled na zříceninu potštejnského hradu byl původně širší, byl v něm obsažen i severovýchodní výhled na město a jeho dominanty - kostel sv. Jiří a Starý zámek. Uzavírala ho kulisa jehličnanů, která zakrývala městskou zástavbu i dřívější koželužnu. Jehličnaté stromy tmavým zbarvením iluzorně prohlubovaly délku průhledu a tuto iluzi ještě zesilovalo předsazení solitérních listnáčů. Dnešní uzávěra parku listnatými dřevinami, která mimo jiné po opadání listí umožňuje pohled na městskou zástavbu, průhled podstatně znehodnotila (ČERMÁK 2008). Také alpinum bylo v roce 1929 založeno na původním širokém, dnes zarostlém, průhledu do Stradin. Nejnovější koncepční projekt rozvoje parku (ČERMÁK 2008) doporučuje tyto průhledy obnovit v původní kvalitě.
Park je známou a pozoruhodnou zoologickou lokalitou. Původně byl díky úsilí ornitologicky orientovaného hraběte Bedřicha K. Kinského vyhlášen 31. března 1949 tzv. ptačí rezervací. Současně zde byla zřízena stanice pro ochranu přírody. Z této doby se v parku se zachovalo množství ptačích budek, krmítek aj. a lokalita je dosud velmi významným refugiem drobného hnízdícího ptactva. Hnízdí tu převážně ptáci vázaní na hajní a parkové prostředí, jako například strakapoud velký (Dendrocopus major), sedmihlásek hajní (Hyppolais icterina), žluna zelená (Picus viridis) nebo brhlík lesní (Sitta europaea) (FALTYSOVÁ a kol. 2002). Ze vzácnějších druhů odtud byli uváděni i brkoslav severní (Bombycilla garulla), červenka obecná (Erithacus rubeculla) - v roce 1943 zde bylo pozorováno její vzácné přezimování, čírka obecná (Anas crecca) - každoročně zde hnízdila poblíž rybníčku v údolní části, dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) - v roce 1940 pozorováno vzácné zahnízdění, jikavec (Fringilla montifringilla) - pozorován na průtahu, lejsek černohlavý (Muscicapa hypoleuca), linduška lesní (Anthus trivialis),ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) - v parku střelen v roce 1911, ostříž lesní (Falco subbuteo), pěnice vlašská (Sylvia nissoria), slavík obecný (Luscinia megarchynchos) - jeho pozorování v parku v roce 1892 bylo nadlouho posledním evidovaným pozorováním druhu v Podorlicku, a vzácný ťuhýk šedý (Lanius excubitor) (KINSKÝ, HROBAŘ 1970). V zámeckém areálu byly také registrovány letní i zimní kolonie vzácných druhů netopýrů - ohroženého vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), zimní kolonie netopýrů černého a ušatého (Barbastella barbastellus, Plecotus auritus) a pravděpodobně i zimní výskyt netopýra rezavého (Nyctalus noctula) (SKLENÁŘ, ROČEK 1977, LEMBERK 2001, LEMBERK 2004, HANÁK, ANDĚRA 2005, ANDĚRA, HANÁK 2007).
Původní SPR byla 21. 12. 1987 zrušena (RYBÁŘ a kol. 1989), ale po navrácení areálu do vlastnictví hraběte Kinského byl na základě jeho přání status přírodní rezervace obnoven a současná řízená rezervace o rozloze necelých 30 hektarů byla vyhlášena nařízením OkÚ v Rychnově n. Kn. ze dne 1. 12. 1995. Současná ochrana kromě sadovnického, dendrologického a ornitologického významu akceptuje i botanický význam parku. V rámci systému místního systému ekologické stability (SES) je park lokálním biocentrem - LBC Kostelecký zámecký park (BALADOVÁ a kol. 1993) a jeho dolní část je chráněna i jako součást přírodního parku (PPk) Orlice,nadto park leží v ochranné památkové zóně zámku.
Z botanického hlediska park vyniká hojným výskytem zvláště chráněných, ohrožených i regionálně fytogeograficky významných druhů rostlin, z nichž některé tu mají jedinečnou lokalitu v rámci celého Kostelecka nebo dokonce širšího regionu Orlických hor a Podorlicka, nebo se tu vyskytují v mimořádně bohatých populacích.
Tento text je uveřejněn s laskavým svolením jeho autorky paní Mgr. Hany Voškerušové. Děkujeme.